Stará hrušeň
Už svítí v holých větvích
zlaté obláčky rozkvetlých jív.
Jaro běží z kopců
a pod keře rozhazuje
náruče sněženek.
Stará hrušeň zvedá zkřivené ruce,
ve slunci pomalu protahuje kostnaté prsty
a vzpomíná
jak bylo dřív.
Jakoby zvažovala své síly –
zda ještě obleče kabátek bílý
a nechá se zahalit zelení…
Vždyť její duše ví,
že bez bolesti není Vzkříšení!